Dopis té, na kterou se nikdo nezeptal

Uprostřed všeho ohlušujícího hluku civilizace existuje jedna děsivá, ledová prázdnota: nikdo se tě nikdy nezeptal — a co chceš ty?

Nikoho nezajímá, o čem mlčíš před spaním. Nikdo se neptá, jestli chceš teď běžet vpřed, nebo jestli zoufale potřebuješ se stočit do klubíčka a prostě spát. Nekonečně ti diktují, co máš dělat, ale nikdo nepoloží tu elementární, důvěrnou otázku: „A jak se teď cítíš, drahá?“

Tento dopis je připomínkou: nemusíš si zasloužit právo na dýchání. Tvé slzy jsou normální. Tvá únava je posvátná. Tvůj vztek má právo vyjít na povrch. Dovol si být ne dokonalá, ale živá.