Dopis o hranici, kterou rodiče nesmějí nikdy překročit

Není nic strašnějšího než okamžik, kdy otevíráš starším dveře svého domova s čistým, upřímným srdcem, a oni ti na oplátku začnou za zády splétat pikle a spiknutí. Když rodiče zapomenou na neutralitu a slepě se postaví na stranu svého syna nebo své dcery proti druhému manželovi.

Když rodiče zasahují do cizího svazku, jsou si často jisti, že jednají správně. Ale neznají celou pravdu a ani si neuvědomují, jakou zdrcující, nenapravitelnou bolest způsobují druhému člověku a jak mrzačí osudy vlastních vnoučat, když jim trhají svět na kusy.

Píšu tento dopis jako připomínku nejvyššího zákona rodové cti: nikdy se nestávejte soudci v domě svých dětí. Neintrikujte, nerozdělujte nedělitelné a neučte je, jak mají žít. Vaším posláním je být tichým světlem a laskavou oporou, nikoli silou, která ničí to, co nebylo postaveno vámi.