Dva extrémy zralosti: Mezi podlézáním a ničivým zasahováním

Pozorujíc vztahy mezi generacemi, často jsem vídala stejné drama: když rodiče nemají vlastní pevný bod, nevyhnutelně upadají do jednoho ze dvou extrémů. Jedni začnou dětem podlézat, bojí se říct slovo navíc a hrát cizí role — jen aby se neztratili, jen aby se jim dostalo alespoň kapky pozornosti.

Druzí volí opačnou, ještě nebezpečnější cestu — stávají se příliš aktivními v životě mladé rodiny. Neznajíce ani skutečné okolnosti, ani to, co se doopravdy odehrává mezi dvěma srdci, vtrhují se svými radami, hodnoceními a pořádky.

Když jsem vytvářela architekturu Zlatého světa, chtěla jsem starší generaci dát možnost znovu pocítit vlastní vnitřní oporu a uvědomit si, že mohou a mají žít svůj vlastní život. Je to uzavřený prostor smyslu, kde člověk už nemusí ani podlézat kvůli pozornosti, ani se prosazovat tím, že zasahuje do rodiny svých dětí.