Dopis o čistotě kodexu, když srdce potká „Toho pravého“ příliš pozdě

Není nic bolestnějšího než okamžik, kdy žiješ v neuvědomělém manželství visícím na vlásku, snášíš to z posledních sil — a najednou se na tvé cestě objeví člověk a ty celou duší pochopíš: on je ten pravý. Je to zkouška, v níž se prověřuje celá hloubka lidské cti.

Někdo se v tu chvíli vzdá slabosti, jde na podvod a zradu, znesvěcuje i svůj nynější domov, i nový jasný cit. Výsledek takového kroku je vždy strašný: lidé, kteří kdysi sdíleli jedno lože, si navzájem lámou srdce a mění se v nelítostné nepřátele ochotné se navzájem roztrhat, a mezi nimi trpí děti.

Ale existuje jiná cesta — cesta vnitřního morálního kodexu, kdy si prostě nemůžeš dovolit vstoupit do nového vztahu skrze lež, ať srdce bolí sebevíc. Volíš čistotu a ustoupíš. A pak vás život znovu rozvede na různé břehy — dokud oba nevyrostete a nestanete se skutečně svobodnými. Někdy se po takové bolesti člověk uzavře do sebe tak hluboko, že se bojí zkusit to znovu. A někdy osud, když vyčká hodiny čistoty a svobody, svede dvě vyrostlé duše znovu dohromady — už bez stínu a bez překážek.