Stránky beze slov: Právo na křik i ticho

Za okázalou fasádou každé silné ženy se vždy skrývá komnata, o níž nikdo neví. Místo, kde se hromadí nevyslovená bolest, kde se ukrývají křivdy a kde žena unavuje být kamennou zdí pro všechny kolem.

V kultuře VIA AD ME platí zákon: zde není hlediště. Zde nejsou hodnocení, lajky ani cizí zvědavé oči.

Někdy je třeba prostě zmlknout. Pobýt tam, kde nejsou písmena, ale jen ty a pauza. A jindy — zanechat hlasovou myšlenku: vyzpovídat se o samotě, poplakat si ve tmě, vylít nahromaděný vztek a vědět, že tento výkřik duše zůstane navěky zapečetěn v tajemství. Očištění se neodehrává na veřejnosti. Odehrává se za kulisami, v požehnaném tichu.